Návštěva Jaroslava Hutky v Mnichově. (23. listopadu 2012)

Jaroslav Hutka s charakteristickou kšticí lehce –  tedy spíš trochu víc až zcela – doběla,  se sice představil o pětadvacet let moudřejší, ale posluchači chtěli stejně slyšet i písničky, které v Mnichově hrál a zpíval, když  ještě tak moudrý nebyl.  Byl tenkrát poměrně čerstvě  vystěhován a jeho písničky byly sice protestsongy, ale protestsongy, minimálně na povrchu,  tak milé a přátelské, že člověk skoro nemohl pochopit jak se na něj tenkrát ti estébáci mohl kvůli tomu zlobit. Možná i proto trochu mrzela pokračující intifáda projevující se obligátí absencí  vedení opozičního Sokola, třeba by to něco přineslo, ale spíš asi ne. Zajímavé je, že těm protestsongům  doba  příliš neubrala na aktuálnosti, sice nevím jaký je dnes život v Litvínově,  hodně lidí asi  už nevstává v pět ráno protože není proč, ale to asi ke zkvalitnění života příliš nepřispělo. Z Hutkova dalšího repertoáru se samozřejmě moc líbily jak tradiční tak nové písničky projevující radost ze života  – těch je dnes málo. Nově objevené a upravené lidové písně a balady  – národními buditely opomenuté –  se doufejme dostanou do povědomí posluchačů stejně jako nové   – nevím jestli se dá říci protestsongy – jako Leopoldov nebo Sudety, temata pro mnohé již zapomenutá, což není dobře..

Takže jsme se „spolu dobře měli“ a doufáme že na viděnou.

Karel Pokorný

Hutka 028