2022
Číslo 1/2 srpen 2022
Vojna a mír
Na podzim v osmatřicátém se prezident Beneš rozhodoval mezi dvěma alternativami. Nechat vybombardovat Hradčany, nechat pobít většinu české populace a pak kapitulovat nebo kapitulovat hned. Rozhodl se pro tu alternativu druhou, což mnohým připadalo zbabělé a dávali to hlasitě najevo. A to včetně celé generality, mimo jiné i včetně mého táty, tehdy důstojníka Československé armády na posádce v jedné z pohraničních pevnosti.
2021
Číslo 3 prosinec 2021
Co se tak děje
No vlastně nic moc, korona kosí lidi dál, ale údajně nikoliv ty dobré vůle, kteří se nechali očkovat, a budou mít tím pádem i letos o Vánocích pokoj na zemi.
> čtěte dále…
2021
Číslo 1 – 2 srpen 2021
Myš, která řvala
„Myš, která řvala“ se jmenoval jeden kouzelný film. Pojednával o malém knížectví, které se dostalo do finančních potíží, a proto se rozhodlo vyhlásit válku Spojeným státům. Počítalo s tím, že válku prohraje, že zemi obsadí GIs, kteří přinesou peníze, nemluvě o hospodářské pomoci, kterou USA poraženým zemím zpravidla poskytují.
>čtěte dále…
2020
Číslo 1 – 3 prosinec 2020
Demokratické šálení
„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat.“ Tenhle Voltairův citát je jeden z pilířů demokracie, který platí pro každého; to znamená i třeba pro toho, kdo demonstruje, abychom se nechali zahubit koronavirem nebo aby všem, kdo nevzývají proroka, byla uříznuta hlava. Platí dokonce i třeba pro Václava Klause nebo médii zmanipulovanou Thunsbergovic Gretu, zkrátka i pro typy, jejichž mlčení by bylo pro svět přínosem, kteří ale naopak naplňují svými pokřiky náměstí v zemích, kde demokracie jakž takž vládne. To by ale demokracii mohlo nechat celkem klidnou, pod Voltairovou patronací může křičet každý. Tedy pokud jenom křičí a nepokouší se svoje bohulibé nápady uskutečnit.
> čtěte dále…
2019
Číslo 1 – 3 prosinec 2019
Sametová pohádka
Tak, milé děti, dnes si vyzkoušíme, jestli vydržíte na chvíli bez dotykáče a zdali ještě rozumíte řeči člověka (to je takový druh robota, známý ze Star Wars). Budu vám vyprávět pohádku. To byla dřív taková ústy zprostředkovaná ekčn story, teklo tam někdy hodně krve a mělo to zpravidla hepyend a bylo to tím pádem docela kůůl.
> čtěte dále…
2018
Číslo 3, prosinec 2018
I stalo se v těch dnech…
…že jsme v Bavorsku měli volby a že sociální demokracie tentokrát marně čekala na můj hlas, který pravidelně dostávala od té doby, kdy jsem se směl poprvé v životě svobodných voleb zúčastnit. Dostávala ho subjektivně zaslouženě, protože pro mě byla symbolem Německa, jaké jsem se naučil mít rád. Když se totiž v historii země dělo něco dobrého, byli „rudí Sozis“, jak se členům strany lidově říká, vždy toho. Třeba u vzniku prvního demokratického státu na německé půdě, byli i u vzniku Freistaatu Bayern, který byl sice trochu rudější, ale v porovnáns bolševiky byl třeba KurtvEisner demokratem tělem i duší, což dokazuje i to, že ho nějaký praštěny hrabě zastřelil na parlamentu,kde se chtěl dobrovolně vzdát funkce,což bolševici zpravidla nedělají.
> čtěte dále…
Číslo 2, srpen 2018
Blýskání na časy
Vyprávěla mi jednou v práci jedna kolegyně, že se z nějakého důvodu přihlásila do zařízení jménem fitness centrum. Půl roku tam tahala jakási závaží a za tu dobu se jí nepodařilo s nikým promluvit jediné privátní slovo. Sám to mohu potvrdit, chodím hrát squash do sportovní haly, jejíž částí je také jedna novodobá mučírna, a tam spolu lidé také téměř nemluví.
> čtěte dále…
Číslo 1, duben 2018
2018: rok výročí a emancipace na druhou
100 let republiky, 70 let od pádu demokracie, 50 let od pražského jara, všesokolský slet, všechno megaudálosti, které budou v tomto roce skloňovat média v České republice ve všech pádech. Proto mohu s klidným svědomím i nadále pozorovat, jak se ve zbytku světa rozdávají karty, určující podobu naší civilizace v jednadvacátém století.
> čtěte dále…
2017
Číslo 3, prosinec 2017
Lži nejen milosrdné
„Lžou ženy v brokátech, faráři v ornátech, o lásce k nám oba lžou…“ Ke skupinám obyvatelstva, které tato píseň zmiňuje, bych rád přiřadil ještě společenskou skupinu, která si to zaslouží zcela mimořádně, a sice politiky. To přesto, že i jim – stejně jako nám všem – bylo již coby malým dětem vštěpováno, že se má mluvit pravda, že lež má krátké nohy, že kdo lže, ten krade a tak podobně.
> čtěte dále…
Číslo 2, srpen 2017
Hej, Slované
Pan Jacek Žalek, svého řemesla poslanec polského parlamentu, údajně navrhl změnu textu polské hymny „Jeszcze Polska nie zgineła“, a sice vyškrtnout z jedné její sloky slova „Bonaparte nám dal příklad, jak máme vítězit“, a to proto, že Napoleon nakonec všechno prohrál, takže mít ho jako vzor je dost hloupé. Nechci tvrdit, že hloupý je pan poslanec, zřejm jenom potřeboval připomenout svým voličům – tak jako to ostatně dělají jeho kolegové po celém světě skutečnost, že ně jakého poslance mají, ale jeho výplod určitě není prototypem státnické moudrosti. Nejenom, že vítězit je možné se parádně naučit i od poraženého, třeba vyvarováním se jeho kiksu, ale těchto pár slov pol- ské hymny má i dost společného s určitou tragédií polských dějin. Hymna se totiž původně jmenovala Mazurka Dabrowského, což byl polský generál velící polské legii, která spolu s Napoleonem šla od roku 1797 během italského tažení od vítězství k vítězství. Napoleon jim za to slíbil obnovu polského státu, což sice nesplnil, ale Poláci mu i přesto zů stali věrní až do hořkého konce.
> čtěte dále…
Číslo 1, duben 2017
Schovávaná před Turkem
Vloni v prosinci zpívali krajané na mnichovském Rindermarktu koledy, a to ve stejný den a ve stejnou hodinu jako deseti-, pokud ne statisíce po celé České republice jakožto i po celém zbytku této planety. V Mnichově tvořila vyjímku jen malá elitní skupinka, která – přesvědčena o své vyjímečnosti – si nechtěla zadat s plebejci z krajanských řad. Na druhé straně se ale zase tak úplně nechtěla vzdát mediální publicity se zpěvem spojené, a tak uspořádala zpívání vlastní, v jinou hodinu a na jiném místě , na místě, které nazvali síň slávy a postarali se, aby i jejich akce byla náležitě mediálně zviditelněna.
> čtěte dále…
2016
Číslo 3, prosinec 2016
Moudro zástupů
V uplynulém roce se nám n jak rozmnožila plošná lidová hlasování, plebiscity zvaná. Nápadné p itom je, že po každém takovém plebiscitu dochází k podstatnému zhoršení záležitosti, o které lid zrovna rozhodoval.
> čtěte dále…
Číslo 2, srpen 2016
A vesnice žije…
Velkou část letošního léta jsem strávil na českém venkově, a tak jsem měl – kromě běžných aktivit spočívajících v nikdy nekončících opravách usedlosti po praotcích zděděné – možnost se i trochu porozhlédnut kolem sebe. Jak většina z nás ví, vděčí český národ za své přežití právě svým vesnicím, a jelikož téměř každý z nás je po předcích původem z nějaké té vísky, tak si za své přežití můžeme ve velké míře sami.
> čtěte dále…
Číslo 1, duben 2016
Stáří, ty moje zlaté stáří…
Jsem starej a jsem tomu rád. Nikoliv proto, že – jak známo – je právě stáří zaručeným prostředkem proti úmrtí v mladém věku, a ani kvůli škodolibé radosti, kterou pociťuji, když mladí spěchají ráno do práce a já vím, že z části svého honoráře musí financovat můj důchod. Ne, ne, je to kvůli povědomí, že hodně z toho, co je pro většinu mých spoluobčanů nezažitou historií, je pro mě historií zažitou a že jsem proto schopen posoudit, jak se ta historie často opakuje, což sice skrývá určité nebezpečí, že se na tomto světě začnu nudit, ale zase už často vím, jak ta která záležitost půjde dál.
> čtěte dále…
2015
Číslo 3, prosinec 2015
My, pomalu vymírající osmašedesátníci, jsme svého času opustili Československo u příležitosti příjezdu sovětských tanků. Opustili jsme ho ilegálně – ať již využitím nakrátko otevřených hranic nebo podloudně vymámenou výjezdní doložkou třeba i do zemí tehdejšího socialistického tábora, který byl sice hrází míru, ale nějak to v té době na to nevypadalo. Stejně jako uprch- líci současní jsme pak šli třeba i balkánskou cestou, což tehdy znamenalo Bulharsko, Jugoslávie, Itálie a pak už podle toho.
> čtěte dále… (pdf 930kb)
Číslo 2, srpen 2015
Pozitivní svět
Mám jednu dlouholetou známou, která mi občas řekne, co si opravdu myslí. Nedávno to „občas“ zase nastalo, a tak jsem se dověděl, že v našem zVěstníku převažuje negativní vidění světového i lokálního dění a to že není dobře. A že nám to navíc nepřísluší, protože jsme krajanská tiskovina a jako taková máme šířit pohodu, aby krajané neměli smutek na duši. Asi měla pravdu, protože jak se někdo začne motat do vě- cí, do kterých mu nic není, tak je pohoda v čudu.
> čtěte dále… (pdf 943kb)
Číslo 1, duben 2015
Cokoliv jste učinili…
…jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili. Tak to stojí v bibli a na tu křesťané stále ještě nedají dopustit.
> čtěte dále… (pdf 1.0mb)
2014
Číslo 3, prosinec 2014
Dobře už bylo …
Motorizovaný návštěvník České republiky je občas konfrontován se skutečností, že je mu vykradeno vozidlo. Osobně jsem byl s tímto fenoménem seznámen několikrát a u příležitosti sepisování policejního protokolu mi pan policista vždy oznámil, že jsem se stal obětí bulharských nebo rumunských band v České republice řádících.
> čtěte dále… (pdf 586kb)
Číslo 2, srpen 2014
Občané čestní a ještě čestnější
MUDr. František Kriegel byl komunista a jako takovému mu bylo odepřeno čestné občanství Prahy 2. Samozřejme právem, – je jistě těžko představitelné dát čestné občanství někomu, kdo si jako mladý kluk jen tak přitáhl do Prahy z Haliče,
> čtěte dále… (pdf 586kb)
Číslo 1, duben 2014
Když tak bez emocí a s hubou od ucha k uchu nechal stát nějaké ty rozzuřené lokální politiky a šel hrát s jejich dětmi fotbal, nebo když si oblékl dres nenáviděného bělošského rugbyového mančaftu, tak mě opravdu začalo zajímat, jak to vlastně všechno dělá a že přitom přežívá.
> čtěte dále… (pdf 586kb)
2013
Číslo 3, prosinec 2013
MYŠ, KTERÁ ŘVALA… A řve dál. Už deset let. Dnes třeba o tom, že v Německu byly volby, které na celé čáře vyhrála ve všech směrech populární „Angie“ Merkel. V oliči svoji volbou pravděpodobně projevili přání, aby jí bylo umožněno dokončit započaté dílo, jehož výsledkem bude země sice ekonomicky, politicky a spole- čensky spálená, zato ale po uši zadlužená.
> čtěte dále… (pdf 438kb)
Číslo 2, srpen 2013
Jeden by tomu nevěřil, ale výročí srpnové návštěvy spřátelených tanků v tehdejší ČSSR se letos vzpomíná už po pětačtyřicáté. Byl jsem tenkrát relativně mladý a bydlel jsem v Praze kousek nad rozhlasem, takže jsem se toho – u nás už pomalu tradičního – boje o rozhlas také trochu účastnil.
> čtěte dále… (pdf 1.400kb)
Číslo 1, duben 2013
Je to ještě tak nejmírnější výraz, kterým stále rostoucí část Čechů vyjadřuje svůj vztah k našim západním sousedům.
> čtěte dále… (pdf 807kb)
2012
Číslo 3, prosinec 2012
„I stalo se v těch dnech, že vyšlo nařízení císaře Augusta, aby byl sepsán všechen svět…“ Bylo to jedno z prvních sčítání lidu a proběhlo na rozdíl od dnešních dnů v klidu, t.j. bez ústavních žalob apod. Každý musel uhánět tam, kde se narodil, a nechat se zapsat.
> čtěte dále… (pdf 807kb)
Číslo 2, srpen 2012
Úvodníky pro náš zVěstník píšu už osm let a psal jsem je vždycky rád. Až na ten dnešní. Ten píšu velice nerad a jenom proto, že to podle mého mínění už ko- nečně někdo napsat musí a že bych asi byl srab, kdy- bych to neudělal. Bude to o strachu z mocnářů, jehož parádním příkladem je třeba strach, který vzbuzoval jistý Josef zvaný také Stalin.
> čtěte dále… (pdf 557kb)
Číslo 1, duben 2012
Nevím, kdo to řekl, připisuje se to T yršovi, ale je to každopádně heslo, které sokolská organizace od svého založení prosazovala, a bylo to tak nějak pochopitelné. Jenom organizace, neoslabená vnitř- ními spory ať již politickými nebo společenskými, mohla soustředit veškerou svou sílu k dosažení náročného cíle, kterým byla národní a v poslední konsekvenci i státní samostatnost.
> čtěte dále… (pdf 823kb)
2011
Číslo 3, prosinec 2011
Evropu obchází strašidlo, a není to to Marxovo strašidlo komunizmu, to sice obchází také, ale už se ho nikdo pořádně nebojí. Strašidlo dnů dnešních se jmenuje trhy a bojí se ho kde kdo od Portugalska až po Lotyšsko, protože to strašidlo umí být velice zlé a kdo chce, aby mu neublížilo, musí mu pravidelně přinášet vysoké finanční oběti, takže si ublíží tak jako tak. pochází v češtině od výrazu něco na něčem trhnout, což v obchodním styku znamená se svým obchodním partnerem vydupat a obohatit se na jeho úkor.
> čtěte dále… (pdf 553kb)
Číslo 2, srpen 2011
Definitivní konec starých časů, též zvaných zlaté, nastal pro mě nedávno, lépe řečeno teprve nedávno jsem ho zaregistroval. Bylo to na takovém posezení (dříve mejdanu, dnes párty), na kterém došlo k něčemu dnes dost neobvyklému – zpívalo se tam.
> čtěte dále… (pdf 844kb)
Číslo 1, duben 2011
Nedávné přepadení veřejnoprávní televize jednotkou vojenské (!) policie velice působivě zdůraznilo nezájem České republiky zařadit se někdy v budoucnu mezi právní státy. V této souvislosti se dá také očekávat, že se republika Senegal dodatečně ohradí vůči rovnítku, které jistý pan Kitgaard položil mezi senegalské a české instituce, ty senegalské přece jen nějaký ten – byť by i šamanský – zákon respektují.
> čtěte dále… (pdf 549kb)
2010
Číslo 3, prosinec 2010
Doznávám, že mě docela překvapil poměrně silný čtenářský ohlas na článek v posledním zVěstníku zabývající se konfrontací v „cizině“ dospěvšího českého děvčete se součastnou realitou země české.
> čtěte dále… (pdf 827kB)
Číslo 1 a 2, duben/srpen 2010
Vedle nás v domě bydlí takový nesympatický člověk. Vlastní několik vozidel a stále je pucuje a dává tím mé ženě příležitost k lehce představitelným invektivám.
> čtěte dále…(pdf 557kB)
2009
Číslo 3, prosinec 2009
Časopis Respekt psal nedávno něco v tom smyslu, ž̌e si vzhledem k souč̌astné vnitropolitické situaci v Č̌R čím dál tím více lidí myslí, že by se mělo neco stát.
> čtěte dále…(pdf 938kB)
Číslo 2, srpen 2009
… kéž jsi se zalklo již, proklaté cikáně. Těmito slovy popsal Jan Neruda oblíbenost ná roda českého v tehdejším světě.
Číslo 1, duben 2009
Rozdíl mezi kapitalistickým a socialistickým společenským řádem spočívá jak je známo v tom, že ten socialistický nejdříve všechno znárodní a pak zruinuje, kdežto ten kapitalistický nejdříve vše zrui nuje a až pak znárodní
> čtěte dále…(pdf 700kB)
2008
Číslo 3, prosinec 2008
Průměrný, v uvozovkách neprominentní emigrant, nalézající se v Mnichově po srpnu 1968, byl zhruba tři cetiletý, to znamená, že většinou vědomě zažil dva cet let bezúspěšného budování socialismu a že se bě hem pražského jara v životě poprvé politicky an ga žoval – tedy pokud nebyl členem komunistické stra ny – i když pravidelné zvedání ruky na stra nic kých schů zích pa třilo spíše do sportu než do politiky.
> čtěte dále…(pdf 1.100kB)
Číslo 2, srpen 2008
Tak jsem zase jednou zažil něco co jsem si myslel, že nikdy nezažiju. Seděl jsem v takové české ven kovské hospodě a koukal s mnoha jinými na hokejové finále Rusko-Kanada a celá hospoda fandila Rusům, což bych já a asi ani nikdo z těch, co v devěta šedesátém zažili live ty dva památné hokeje, jejichž závěrem byl doutnající Aeroflot a svržený Dubček, považoval tehdy pro budoucích pár set let za nemožné…
Číslo 1, duben 2008
Zvoní, zvoní zvon… zrady zvon. Bylo to v osmatřicátém, když to pan Halas napsal v souvislosti s mnichovskou ma lou korekturou hranic Československé republiky, po které jsme hraničili s Velkoněmeckou říší někde u Mělníka.
> čtěte dále…(pdf 927kB)
2007
Číslo 3, prosinec 2007
Když nedávno při jedné besedě v Mnichově přišla řeč na české zdravotnictví, dal pan doktor Raška, Čechoamerický vědec a lékař, k lepšímu zajímavý postřeh, že podle jeho názoru jsou na tom čeští a američtí lékaři kvalitativně zhruba stejně, rozdíl že vidí hlavně v tom, že pro ame rického lékaře je středem zájmu pacient.
Číslo 2, srpen 2007
„Hleďte a záviďte, jsem občanem So vět ského svazu“, tak nějak to napsal Vladimír Majakovský ve své básni Savětskij pasport. Ani tato radostná výzva mu však nezabránila, aby se později do brovolně nerozloučil nejen se Sovětským svazem, ale i s vlastním životem, což byla škoda, byl to velký básník. To občanství mu ale i přesto záviděl jen málokdo.
> Čtěte dále…(pdf 897kB)
Číslo 1, duben 2007
Ta naše Evropa česká…
Evropská unie měla letos padesátiny. Byla z toho – celkem oprávněně – velká sláva a německá spolková kancléřka, která momentálně tomuto společenství šéfuje, pozvala své kolegy do Berlína na společnou oslavu. Nebyl to jenom takový normální mejdan…
> Čtěte dále…(pdf 827kB)
2006
Číslo 3, prosinec 2006
Myslím, že nebyl vůbec špatný – ten dvou tisící šestý. Dovršili jsme v něm druhý rok existence jednoty a to už je přece jen doba dostatečná, abychom viděli, jestli vidíme, jestli to, co děláme, k něčemu je, jestli to děláme rádi a jestli to splňuje to, co jsme si předsevzali, a sice přispět k tomu, aby Sokol ne znamenal jen oprašování starých krojů a hesel.
> Čtěte dále…(pdf 681kB)
Číslo 2, srpen 2006
Fotbalové starosti sokolského starosty
Franz Beckenbauer, svého řemesla šéf orga ni začního výboru letošního mistrovství světa ve fot bale, mi napsal, že mi děkuje za vel kolepou spo lu práci při organizaci a pro vedení tohoto pro jektu. Byl jsem trochu rozčarován,…
Číslo 1, duben 2006
Osudy koruny bavorské
Letos je tomu právě 200 let, co bavorského Maxe Josefa z rodu Wittelsbachů přestalo bavit věčné a k ničemu nevedoucí kurfiřtování, a tak si – když se předtím skamarádil s Napoleonem – začal říkat Max milián První, vyhlásil Bavorsko krá ĺovstvím, při pojil k němu – aby to k něčemu vypadalo – ještě Franky
> Čtěte dále…(pdf 762kB)
2005
Čislo 3, prosinec 2005
Čepelem v tu zrádnou hruď
…slibuje jedna stará sokolská píseň tomu, kdo se odrodí. Upřímně řečeno jsem se touto nepříliš radostnou životní alternativou nikdy hlouběji nezabýval, jednak pořádně nevím, co je to ten čepel, za druhé jsem se domníval, že tento problém pro mě není relevantní, což byla asi úvaha chybná.
Číslo 2, srpen 2005
Sokola zavolej od slovanské Ljubljany…
Ke stému výročí své sokolské organizace vydala Slovinská republika mince připomínající toto výročí. Mince jednak pamětní, ale i jako běžné pla tid lo. Celá událost není příliš vzrušující, ukazuje je nom, že Sokol ve Slovinsku patří jak do historie státu, tak do jeho každodenního života a že si to možná občas něk do intenzivněji připomene, když před mět nou min cí zaplatí.
> Čtěte dále…(pdf 672kB)
Číslo 1, duben 2005
Slovo starosty
„Kdyby alespoň nebyl v tom Mnichově,“ říkal mojí mamince její šéf, když s ní v roce 1969 pro bíral pro ble matiku mého nedovoleného opu štění republiky, která byla úzce spojena s pro ble ma ti kou jejího dal šího setrvání na mimořádně ex ponovaném místě…
> Čtěte dále…(pdf 514kB)
2004
Číslo 3, prosinec 2004
Slovo starosty
„Jsme jediný opravdový Sokol v Mnichově.“ Tuto pozoruhodnou skutečnost nám zvěstuje TV Sokol München prostřednictvím letáku, vyvěšeném v mnichovském Českém centru a ur čitě i leckde jinde. Na rozdíl od jiných reklam podobného druhu („Náš prací prášek je jedinečný, protože obsahuje nový pří pra vek X5/3-b2.“) není v letáku…
> Čtěte dále…(pdf 586kB)
Číslo 2, srpen 2004
Oetz 2004
Byl pro nás trochu vyjímečný, neb to byla premiéra účasti na něčem, co je nám již celá desetiletí důvěrně známé, co jsme také spoluvytvořili. Zřejmě první, kdo si naší nové jednoty všiml, bylo počasí, které si na sobě dalo opravdu záležet a zase poprvé po dlouhých letech nepadla na posvátnou louku ani kapka deště…
> Čtěte dále…(pdf 197kB)
Číslo 1, květen 2004
SKV Sokol München
Tak je to tady…nová sokolská jednota v Mnichově, založená 4.4.2004 (to aby si to později školní mládež lépe pamatovala), je nás osmnáct (zatím), směr a cíl máme totožný s Miroslavem Tyršem a stovkami sokolských organizací…
> Čtěte dále…(pdf 184kB)
SKV Sokol Mnichov 